Dům, který zvenčí klame

Třípatrová stavba v Šáreckém údolí na první pohled nepůsobí jako sídlo osmičlenné rodiny. Michaela sama říká, že dům vypadá spíš menší. Klíčové je ale to, co je uvnitř: promyšlená dispozice, která každému patru přiděluje jasnou funkci. Nejvyšší podlaží patří dětem: pokoje po dvou, společná koupelna a šatna. Prostřední patro je rodičovské: ložnice s pracovnou, koupelna, šatna, toaleta. Přízemí u zahrady pak tvoří obývací pokoj s kuchyní, technická místnost a další toaleta. Žádný zbytečný prostor, žádná okázalá hala. Osm lidí tu má fungovat bez chaosu, a podle Michaely to tak opravdu funguje.

Co „skandinávská čistota“ znamená v praxi

Pojem zní módně, ale u Salákových jde spíš o provozní filozofii než o katalogovou estetiku. Bílé stěny bez barevných akcentů. Na zdech výhradně rodinné fotografie, žádné obrazy. Veškerý nábytek je dělaný na míru, takže úložné prostory mizí ve stěnách a nic netrčí do prostoru. Velká okna pouštějí dovnitř maximum denního světla, přesně ten princip, který finský design staví na piedestal. V obýváku chybí klasická televize; místo ní rodina používá promítací plátno, které se po filmu sroluje a zmizí. Knihovna sice stojí, ale knihy jsou v ní seřazené podle barev obálek, další drobnost, která prozrazuje, jak důsledně Michaela vnímá vizuální řád.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Misa Salak 🤍 (@misasalak)

Zajímavé je, co v domě naopak není. Trofeje, dresy, medaile, nic z toho. Z celé Salákovy kariéry se do interiéru propsaly jen hokejové helmy v pokoji kluků. Kdo čeká vitrínu slavného sportovce, odejde s prázdnou. Michaela to vysvětluje jednoduše: uklizený a esteticky klidný prostor pro ni přímo souvisí s psychickou pohodou. „Čistota“ tu není jen styl, je to způsob, jak po letech neustálého stěhování konečně získat kontrolu nad vlastním prostředím.

Zařizování na dálku a naivní termíny

Část domu Michaela domlouvala ještě z Ruska. Původně počítala s tím, že za tři měsíce bude hotovo natolik, aby se rodina mohla nastěhovat. Redakci VIPŽivot neuniklo, že to sama zpětně označuje za naivní představu. Dodavatelé nedodržovali termíny, komunikace přes tisíce kilometrů nefungovala a po návratu do Prahy musela řadu věcí předělávat. Jméno architekta ani interiérového designéra veřejně nezmiňuje, mluví hlavně o vlastním zadání a o tom, že chtěla dům „udělat podle sebe“. Výsledek je proto víc osobní než profesionálně kurátorský, což je paradoxně jeho největší síla.

Praha jako vědomá volba, ne náhoda

Šárecké údolí není náhodná špendlíková značka na mapě. Michaela chtěla žít právě v Praze, a tahle lokalita jí dala to, co potřebovala: zeleň, klid, děti v okolí a zároveň dostupnost velkoměsta. Podle jejích slov se tu rodina cítí šťastně. Zároveň ale dodává, že si nedokáže říct, jestli tu zůstanou natrvalo. Pro ni je důležitější „s kým“ než „kde“, věta, která po tolika přesunech dává dokonalý smysl.

Skandinávský styl v českém kontextu dávno není exotika, designová média ho popisují jako trend, který z módy jen tak nevyjde. U Salákových ale nejde o módní volbu. Je to odpověď na léta, kdy se domov řídil podle hokejového kalendáře. Bílé stěny, prázdné police a srolované plátno místo televize nejsou Instagram, jsou to pravidla domu, ve kterém se osm lidí konečně nemusí balit.

Článek Nekonečné stěhování z Ruska i Finska skončilo v Praze. Salákovi v třípatrovém domě vsadili na skandinávskou čistotu se nejdříve objevil na VIPživot.cz.